Místní se hřbitovu obloukem vyhýbají, přesto se najde řada odvážlivců, kteří nedbají nebezpečí a varování a na travnatý pozemek o rozloze zhruba 100 krát 50 metrů vstupují. Řada z nich popisovala velmi nepříjemné pocity jako chlad, paralýza nebo motání hlavy. Jiní líčili, že se i v letním dnu náhle zvedl silný poryv studeného větru a za oblečení je tahaly neviditelné ruce. Temné síly se odjakživa soustředily kolem zdejší kaple z roku 1867. Scházeli se v ní vyznavači satanismu, prováděli tam tajné obřady. Stull je prý jedno z mála míst na světě, kde se pán pekel každoročně zjevuje. Na rozdíl od jiných míst tu ale nerozsévá zkázu a zmar, ale pláče. Navštěvuje zde hrob své milované bosorky, tedy čarodějnice, která vyměňuje čerstvě narozené děti. Ďábel s ní měl podle pověsti z plodit syna, ale dítě bylo natolik znetvořené, že krátce po porodu zemřelo a nyní odpočívá po matčině boku. Kolem hřbitova se podle legend často potloukají vlkodlaci, strigy a další pekelná havěť. Buď doprovázejí svého pána, nebo samovolně vylézají z pekelné díry, která má ležet pod zdejší kaplí. Podivných úkazů bylo tolik, že se cestám kolem hřbitova už na přelomu 19. a 20. století říkalo ďáblovy žíly.