Velký člověk je povznesen nad urážku, nespravedlnost, bolest i posměch, a byl by vlastně nezranitelný, kdyby netrpěl soucitem.
Láska je jako hra, krásně začíná a s bolestí končí.
Trpět pro milovaného člověka je v lidském řádu určitou formou štěstí.
S bolestí si vystačíme sami, avšak chceme-li prožít plnost radosti, potřebujeme někoho, s kým ji můžeme sdílet.
Vžili-li jsme se již v myšlenku, že jsme někoho ztratili, připadá nám pak jeho neočekávaný návrat zvlášť bolestivý.
Člověk nestojí nad ostatními živočichy proto, že je může bezcitně trápit, nýbrž proto, že je lituje.
Lásku je třeba brát sportovně - pak budete šťasten. Berete-li ji zamilovaně, pak budete celý život trpět.
Soucit je tvá bolest v mém srdci.
Láska je krása, když se dva mají rádi, láska je bolest, když jeden zradí.
Člověk si vždycky najde nějaký důvod, aby mohl trpět.
Rozumný člověk usiluje o život bez bolesti, ne o život příjemný.
Cítit, milovat, trpět, obětovat se, bude vždycky obsahem života ženy.
Jsme dva, dva na všechno, na lásku, život, na boj i bolest, na hodiny štěstí. Dva na výhry i prohry, na život a na smrt - DVA!
V bolesti není nic bolestnějšího než to, potlačuje-li se její projev. Slzy, jež polykáme, jsou mnohem trpčí těch, které proléváme.
Milovat znamená trpět, ale nemilovat znamená zemřít.