Smrt není konec všeho! Je začátek nové bolesti!
Pochválena buď radost a pochválena buď bolest. Obě jsou sestry a obě posvátné. Utvářejí svět a nadnášejí velké duchy. Jsou silou, jsou životem.
V lásce se střídá radost a bolest.
Všechno utrpení kolem nás je i naším utrpením, nemáme všichni jedno tělo, zato jeden růst, a ten nás provází všemi bolestmi v té či oné podobě.
Nadměrné štěstí se řídí týmiž zákony jako nadměrná bolest.
Manželství přináší mnoho bolestí, ale celibát neposkytuje žádné radosti.
Práce je příliš významnou součástí života na to, aby se v ní člověk trápil.
Bída člověka záleží v tom, že musí hledat ve společnosti útěchu proti trápením, jichž se mu dostalo od přírody, a v přírodě opět útěchu proti trápením, jež mu způsobuje společnost. Mnozí však nenalezli úlevu ve svých bolestech zde ani tam!
Sebeklamy, které nás mají uchránit bolesti, končí pravidelně tím, že s sebou přinášejí bolest ještě větší. Opevňujme své klamy, abychom je uchránili před přirozenou korekcí, kterou provádí každodenní život.
Nic není tak nesnadné, jako najít vhodná slova pro vlekou bolest.
Štěstí a blaženost nezáleží ani v bohatství, ani ve vysokém úřadě nebo moci, nýbrž v bezbolestném klidu, umírněnosti citů a v takovém stavu duše, jenž dbá mezí určených přírodou.
Býti mrtev, je sladké z té příčiny, že ještě mnohem více než spánek je to mír, zkonejšení, závěr bolesti a trampot; ale tuto vrcholnou sladkost, jaká lidskému tvoru může být přána, mrtvá bytost už neprožívá, necítí.
Bolest z lásky je pro ženu největší rozkoší.
Bolest nutí člověka plakat, láska mluvit.
Bolest přestává dojímat, když jsme si jisti, že už ji nezměníme.