Zabývajíc se svými bolestmi, zvětšujeme je, přemýšlejíc o svých slabostech, posilňujeme je.
Trpí-li se ve dvou a nemohou-li si ti dva navzájem pomoci, jitří se jejich bolest až osudně: vždycky to končí tím, že jeden druhému přičítá za vinu, že trpí.
Trocha bolesti v lásce je jako sůl do polévky, aby nám lépe chutnala.
Milovat znamená trpět, nemilovat pak zemřít.
Duševní bolest dokáže přinejmenším tak oslabit jako bolest fyzická. Málokomu z nás se v životě podaří této bolesti uniknout. Nelze se jí vyhnout. Dá se s ní jedině určitým způsobem zacházet. Odpuštění je často hlavním, ne-li jediným únikem z bolestné situace.
Přátelství a láska všecko zmizí, zbude jenom bolest hořký lék po letech jsme si všichni cizí máme jen hrst vzpomínek.
Nemáš-li trpět, musíš být činný. Kdykoli budeš moci zničit svou nudu nebo své utrpení činností, učiň tak bez rozmyšlení.
Být na světě je zábava, ale ani jeden den v životě neprojde, aby v něm nebylo do té zábavy přimícháno trošku bolesti, trápení a lítosti.
Bylo by hloupé trápit se kvůli vnějšímu světu. On sám se o sebe nestará.
Toto je má nejhorší zkušenost: bolest nedělá z většiny lidí velikány, ale lidičky.
Bolest znamená protržení skořápky, která obaluje vaše pochopení.
Musíme umět odpouštět a netrvat v nepřátelství a v nevlídném smýšlení, které druhému činí bolest a nám brání v požitku ze sebe samých.
Jen pro bolest si člověk štěstí nachází.
Příroda nás moudře vybavila domýšlivostí, aby nás ušetřila bolestného poznání vlastní nedokonalosti.
Počátek naší bolesti často se v radostech skrývá.