První polovinu života stráví člověk tím, aby se zbavil falešných představ o svých předcích, druhou tím, aby je vštípil svým dětem.
Marnivost, žvanění a neopatrnost, jakož i lichá všetečnost příbuzné budou nepochybně. Všechny jsou dětmi z téže líhně.
Některý ženský jsou strašně dětinský... Nedávno mi jedna vlezla do koupelny a potopila všechny moje lodičky...
Kdo dal život dítěti, stává se jeho dlužníkem.
Děti jsou knoflíková dírka rodičovské svornosti.
Škola je chrámem výchovy - a proto nejvíce nezbedností natropí děti ve škole.
Jen děti, které neposlouchají, mohou se stát lepšími, než jsou jejich rodiče.
Duch poezie se skládá z hlubokomyslnosti filozofa a z radosti dítěte nad pestrými obrázky.
Děti jsou naše radost. Vedle toho se člověk z vlastní zkušenosti přesvědčí, že genialita je dědičná.
Je zajímavé, že z generace na generaci jsou děti stále horší a rodiče stále lepší, navíc ze stále horších dětí vyrůstají stále lepší rodičové.
Rodiče mají dát dětem na cestu velkou výbavu, která by při ztroskotání lodi vyplula spolu s nimi na hladinu.
Díváme se do propastí a děti do nás zezadu strkají.
V každém pravém muži je skryto dítě. To si chce hrát. - Pravý muž chce dvojí: nebezpečí a hru. Proto touží po ženě, protože ona je tou nejnebezpečnější hračkou.
Otcovo sebeovládání je pro děti nejlepším poučením.
Děti vychované – rodičům věnec; děti zpovykané – rodičům konec.