Jací jsme, takoví budou naše děti.
Duch poezie se skládá z hlubokomyslnosti filozofa a z radosti dítěte nad pestrými obrázky.
Chcete-li spolehlivě otrávit své dítě, dejte mu vypít velkou dávku vlastního štěstí.
Děti jsou naše radost. Vedle toho se člověk z vlastní zkušenosti přesvědčí, že genialita je dědičná.
Marnivost, žvanění a neopatrnost, jakož i lichá všetečnost příbuzné budou nepochybně. Všechny jsou dětmi z téže líhně.
Některý ženský jsou strašně dětinský... Nedávno mi jedna vlezla do koupelny a potopila všechny moje lodičky...
Škola je chrámem výchovy - a proto nejvíce nezbedností natropí děti ve škole.
Děti vychované – rodičům věnec; děti zpovykané – rodičům konec.
Děti jsou knoflíková dírka rodičovské svornosti.
Kdo dal život dítěti, stává se jeho dlužníkem.
V každém pravém muži je skryto dítě. To si chce hrát. - Pravý muž chce dvojí: nebezpečí a hru. Proto touží po ženě, protože ona je tou nejnebezpečnější hračkou.
Otcovo sebeovládání je pro děti nejlepším poučením.
Je zajímavé, že z generace na generaci jsou děti stále horší a rodiče stále lepší, navíc ze stále horších dětí vyrůstají stále lepší rodičové.
Jen děti, které neposlouchají, mohou se stát lepšími, než jsou jejich rodiče.
Rodiče mají dát dětem na cestu velkou výbavu, která by při ztroskotání lodi vyplula spolu s nimi na hladinu.