Děti jsou knoflíková dírka rodičovské svornosti.
Slabosti velikánů uhodnou malí lidé, jako děti uhodnou slabosti učitelů.
Duch poezie se skládá z hlubokomyslnosti filozofa a z radosti dítěte nad pestrými obrázky.
První polovinu života stráví člověk tím, aby se zbavil falešných představ o svých předcích, druhou tím, aby je vštípil svým dětem.
Kdo dal život dítěti, stává se jeho dlužníkem.
V každém pravém muži je skryto dítě. To si chce hrát. - Pravý muž chce dvojí: nebezpečí a hru. Proto touží po ženě, protože ona je tou nejnebezpečnější hračkou.
Táta - to je velké dítě, které jsem měl, když jsem byl malé dítě.
Kdyby děti dorůstali dále, jak hlásají, měli bychom samé génie.
Dobré matky střílejí své manžely lukem a šípy - aby nebudily děti.
Jsou rodiče, kteří se mstí svým dětem za to, že je od začátku špatně vychovávali.
Některý ženský jsou strašně dětinský... Nedávno mi jedna vlezla do koupelny a potopila všechny moje lodičky...
Otcovo sebeovládání je pro děti nejlepším poučením.
Jazyk jest vědomí národa, jest jeho duch v nejvyšším svém zjevení, jest čarovně mocný svazek, jenž dítě k matce, bratra k bratru, rodinu k rodině víže a je všechny spojuje v národ.
Rodiče mají dát dětem na cestu velkou výbavu, která by při ztroskotání lodi vyplula spolu s nimi na hladinu.
Nejprve se milujeme, a pak nastane čas, že se už nemilujeme. A mezitím se přehradíme dětmi a žijeme si každý ve své části manželství.