Čas hojí, hladí a zahlazuje skoro každé minus života, a díky perspektivě vzdálenosti činí vše minulé krásnějším.
Při jídle a při vdavkách se musí dbát vlastní chuti, a ne cizí vůle.
Muži se v lásce často chovají jako v restauraci. Objednají si jídlo podle jídelního lístku a potom šilhají na sousedův stůl.
Hlad ke zlému radí.
K čemu všemu nutíš srdce smrtelníků, prokletý hlade po zlatě!
Hladový nepohrdne ničím.
Ze všech tvorů jen člověk pije, ač nemá žízeň, jí, ač je bez hladu, mluví, ač nemá co říci.
Touha pohlaví je hlad. Co s hladem? Musí být ukojen. Třeba byl ukojen blátem. Je to tak všední, tak přirozené. Jaký to nepěkný obraz člověka!
Díky nemoci známe hodnotu zdraví, díky zlu hodnotu dobra, díky hladu sytost, díky únavě odpočinek.
Nadměrné jídlo překáží bystrosti ducha.
Lepší jídlo ze zeleniny a k tomu láska, než z vykrmeného býka a s tím nenávist.
Prezentace stejně jako let má start a přistání. V těchto situacích se stává nejvíce havárií. Když se odlepíte od země - hladce a bezpečně, Vaše prezentace bude úspěšná.
Moderní žena zná oblíbená jídla svého muže a zná také restauraci, kde je podávají.
Kde táboří vojska, rodí se trní a hloží, po velkých bojích následují hladová léta... Není většího neštěstí než lehkovážně útočit. Proto: kde se dvě vojska válečně střetají, vítězí ti, kdo bojují s těžkým srdcem.
Lační-li žaludek, zřídka jen pohrdne jídlem, byť prostým.