Žádná láska není tak opravdová, jako láska k jídlu.
Pohosti otce, i kdybys měl sám týden hladovět.
Jídlo, krása, pilulky a benzín, to jsou čtyři sloupy, na kterých dnes spočívá život. Jsou to čtyři apokalyptičtí jezdci druhé poloviny našeho století.
Ženich hladil, manžel šlehá, ach kde těch rukou něha?
Když Tiber zaplaví město, když Nil nezaplaví pole, když dlouho trvá špatné počasí, když se země otřásá, když je hlad, když mor, hned „Křesťany lvům!“.
Člověk, který sní, je jako člověk, který drží hladovku. Stravuje svou vlastní podstatu.
Lenost - to je matka. Má syna - zlodějství a dceru - hlad.
Když jsem byla mladá, měla jsem hladký obličej a plisovanou sukni. Dnes je tomu naopak.
Muž si spíše vzpomene na dobré jídlo než na vyznání lásky.
Hlad není jen nejlepším kuchařem, ale i nejlepším lékařem.
Jaké štěstí mít chuť k jídlu, máme-li naději na dobrý oběd!
K jídlu mám jen hrubou rýži, piji jen čistou vodu, polštářem je mi má ruka, ale i tak jsem rád na světě. Bohatství a sláva, získané nepoctivě, jsou jen jako letící oblaka na nebi.
Sytý hladovému nevěří.
Všichni trpíme hladem lásky k člověku a za hladu i špatně vypečený chléb lépe chutná.
Kdo si svého mistra váží, na toho hlad nedoráží.