Jaké štěstí mít chuť k jídlu, máme-li naději na dobrý oběd!
Jídlo, krása, pilulky a benzín, to jsou čtyři sloupy, na kterých dnes spočívá život. Jsou to čtyři apokalyptičtí jezdci druhé poloviny našeho století.
Ženich hladil, manžel šlehá, ach kde těch rukou něha?
Kde táboří vojska, rodí se trní a hloží, po velkých bojích následují hladová léta... Není většího neštěstí než lehkovážně útočit. Proto: kde se dvě vojska válečně střetají, vítězí ti, kdo bojují s těžkým srdcem.
Pohosti otce, i kdybys měl sám týden hladovět.
Když jsem byla mladá, měla jsem hladký obličej a plisovanou sukni. Dnes je tomu naopak.
Když Tiber zaplaví město, když Nil nezaplaví pole, když dlouho trvá špatné počasí, když se země otřásá, když je hlad, když mor, hned „Křesťany lvům!“.
Člověk, který sní, je jako člověk, který drží hladovku. Stravuje svou vlastní podstatu.
Kdo si svého mistra váží, na toho hlad nedoráží.
K jídlu mám jen hrubou rýži, piji jen čistou vodu, polštářem je mi má ruka, ale i tak jsem rád na světě. Bohatství a sláva, získané nepoctivě, jsou jen jako letící oblaka na nebi.
Lenost - to je matka. Má syna - zlodějství a dceru - hlad.
Ze všech lásek nejupřímnější je láska k jídlu.
Střídmý v jídle, sám sobě lékařem.
Sytý hladovému nevěří.
Auri sacra fames - Proklatý hlad po zlatě.