Ženská duše je pro mě otevřená kniha, jenže napsaná v nesrozumitelném jazyce.
Volům leží knihy v žaludku.
Lidstvo ukládá svou moudrost do knih, a proto samo zůstává blbé.
Slabá kniha je jako slabá žena. Kdekdo se s ní vyspí.
Knihy nejsou morální či nemorální. Knihy jsou dobře či špatně napsané. A dost.
Knihy jsou nahromaděným pokladem světa, vhodným dědictvím pokolení a národů.
Věnuji tuto knihu své drahé ženě a své milé dceři, bez jejichž neúnavné pomoci a ochotných rad bych ji byl napsal dvakrát dříve.
Nejužitečnější jsou knihy, které nutí čtenáře k doplnění.
Předností většiny knih je, že se bez nich lze obejít.
S tělesnou láskou je tomu obvykle jako knihou: jen málokterou knihu chceme číst znovu a znovu, jakmile jednou známe zápletku.
Můžeme-li odpustit vydání špatné knihy, pak jen těm chudákům, kteří píší, aby se uživili.
Spisovatel A má mnohem lepší mínění o inteligenci čtenářů než jeho kolega B, B-ovy knihy jdou zato mnohem líp na odbyt.
Spisovatel, říkával Diderot, může mít milenku, která píše knihy, musí však mít manželku, která mu žehlí košile.
Člověk se stane vzdělancem jen díky vlastní duševní práci, to znamená vlastním promýšlením toho co se dozvíme od jiných lidí nebo z knih.
Čtení knih je bez užitku, když tě neuchvátí a nestanou se ti vodítkem.