Člověk je omylný, ale milovat někoho není omylem nikdy.
Platonická láska je doba mezi vzájemným představením a prvním polibkem.
I pro ty, kteří jsou na milování staří, je příjemné poslouchat milostné verše, neboť je nutí myslit na lásku a oni jako by tím omládli.
Umění získat si lásku je to nejtěžší a nejméně probádané právě tak jako umění žít. Málokdo se rodí s talentem k obojímu.
Národové chtějí, stejně jako ženy, aby ten, kdo jim vládne, byl silný a jejich láska není možná bez úcty. Neoddávají se poslušně těm, kteří jejich poslušnost nevyžadují.
Láska si uchová v paměti jen krásné dojmy. Zklamání z lásky všechny detaily, jež ji proměnily v nenávist.
Je krásné být bohatý, je krásné být silný, ale nejkrásnější je být milován spoustou přátel.
Milujeme ty, co nás odmítají, odmítáme ty, co nás milují!!!
Láska jen tenkrát dává, když stále něco očekává.
Velkou tragédií života není to, že lidé umírají, ale to, že přestávají milovat.
Svěží vydrží jen láska, do níž je přimíseno trochu ledu.
Soulož je utrácení lásky den ze dne.
Někteří lidé by se nikdy nezamilovali, kdyby jakživo neslyšeli o lásce.
Láska je jediná vášeň neuznávající minulost ani budoucnost.
Zbavme se iluzí o naději, neboť zrazuje, o lásce, neboť unavuje, o životě, neboť přesycuje a neukojí, ba i o smrti, neboť přináší víc, než se chce, a míň, než se doufá.