Vše, oč usilujeme, děláme jenom za tím účelem, abychom dokonaleji milovali. Myslíme, učíme se, pracujeme i odpočíváme právě proto, aby smysl našeho poslání na světě, to je láska, byl plnější.
Učíme se zejména od toho, koho milujeme.
Je-li láska silná, nic ji nezadrží, její úmysly se splní, a když dojde cíle, který si vytkla, domnívá se, že vše ostatní je vedlejší.
Neláska u muže se mění v srdci ženy v nenávist.
Krása je potřebná na svatbu, láska na každý den.
Bezcitnost muže k ženě se projevuje také v tom, že se jí nikdy nezeptá, který způsob lásky jí nejlépe vyhovuje a prosazuje jen ten svůj.
Největší ctižádostí ženy je vzbudit lásku.
Malé lásky se rodí z poznání, velké z pochopení.
Přítelkyně má muže ráda, nechává ho však být, jakým je. Manželka svého muže miluje a stále se snaží z něho udělat někoho jiného.
Tělesná láska neuspokojuje člověka v duši a dokonce ani jeho tělo v smyslech. Důkazem toho je, že ji neustále vyhledává na jiných místech a za jiných okolností.
Manželství má tu výhodu, že v něm může člověk tělesně milovat, i když duševně nemiluje.
Láska je možná, jsou-li duše oddělené. Jsou-li spojeny, láska je zřejmě nemožná.
Láska se o sebe postará sama. A to také dělá - umírá přirozenou smrtí.
Bože, jak jednoduchý recept na šťastný život - to, co děláme, dělat z lásky k věci.
Láska je u zrodu všech velkých činů.