Láska je nemoc, a zdraví se nechce.
Sebeláska nás snadno přesvědčuje o tom, že věci jsou chvályhodné pouze potud, pokud přitahují nejenom naši pozornost, ale i nějak nás uspokojují…
I velká láska je jen malou náhradou za první lásku.
Každá láska je vlastně velké sobectví. Dokladem toho sobectví je její tajemství a její žárlivost.
Můžete ztratit lásku ke svým bližním, ale povinností k nim nás nikdo nezbaví.
Láska dvou lidí bez erotiky je pouze odporná hra slov a falše.
Přátelství a láska velkého počtu nemilují.
Ukrutně se mýlíme ne v tom, že ona nás miluje, ale že my milujeme ji.
Milovat ještě neznamená radovat se.
Pravá láska je okouzlení duše něčím nehmotným.
Lidé spojení nadějí současně činem dospívají stejně jako lidé spojení láskou k oblastem, k nimž by nikdy nedospěli.
Láska není náchylnost jednoho k druhému, ale neschopnost žít jeden bez druhého.
Svět nebude nikdy láskou spasen. V tom se mýlili všichni lidumilové.
Láska mě dojímá, ovšem ani ne tak k rozkoši jako k pláči.
Srdce mé stále po lásce prahne, nikomu však již nevěřím. Když někdo ke mně ruce své vztáhne, ustoupím bojácně ke dveřím.