Nejvíce se učíme od těch, které milujeme.
Je snadnější pro milovanou ženu zemřít než s ní žít.
Moudrost je v tom, že své city a vášně mírníme právě tam, kde neskonale milujeme.
Láska s sebou vždycky přináší přirozené vášnivé opojení, které nás přitahuje, a když toto opojení zmizí - a jednou zmizet musí - zůstane buď zklamání, nebo krásná skutečnost, přátelství, kamarádství a soulad.
Ženě nestačí milovat muže. Aby byla šťastná, musí tu být ještě druhý muž, kterého bolí, že ona miluje toho prvního.
Původcem lásky bývá strach ze ztráty. Když někoho. Máme rádi, přijímáme ho jako součást sebe, ačkoli tajně víme - a raději o tom moc nepřemýšlíme - že se při některém a kdovíjakém chybném kroku může zase od nás oddělit, a pak nás bude míň o tu část, kterou jsme už pokládali za sebe sama.
Velká láska se tají, jen malá se vystavuje na obdiv.
Láska by měla být vysoce výběrová. Až dosud se však lidé páří podle stejných zákonů jako zatoulaní psi.
Láska a svár střídavě získávají moc: láska sjednocuje všechny věci, ničí tak svět sváru a tvoří z něho ráj; svár však opět prvky rozlučuje a tvoří tento svět.
Pochybná láska - pochybný život.
Romantika lásky není v tom, že jsou ženy námi zbožňovány, ale že jsou námi střídány.
Láska je přelétavá jako motýl z květu na květ. Zdržovat se na jednom místě ji nebaví.
Nejkouzelnější je na každé lásce právě to, co je na ní nepochopitelné.
Kdo není schopen oběti, není hoden ani lásky.
Pravá láska je to, co nám na druhém nevadí, nikoliv to, co se nám na něm líbí.