Láska milence jenom spojuje, nikoli připoutává. Přestože se spolu zachvívají a prohýbají současně a že kousek těla je jim společný, jsou přece strašlivě sami, neboť každý klesá sám a neví kam. Prožívat spolu vzájemnou rozkoš - jaké to odloučení jednoho od druhého!
Láska je vzájemný souhlas ke vzájemnému nepochopení.
Vždyť si jenom všimněte: zvířata páří se jen tenkrát, když mohou zplodit potomstvo. Ale hanebný vládce přírody stále, jen když je to příjemné. A málo toho, ještě toto opičí zaměstnání povznáší na perlu stvoření, na lásku!
Velká láska se zřídkakdy vyskytuje tam, kde je mnoho vzájemné krásy. Téměř vždy tam, kde je velké vzájemné poznání.
Nemoc je nakažlivá, kéž by i láska.
Není možné se znovu zamilovat do něčeho,co jsme už milovat přestali.
Láska je vždy následována stínem strachu.
Nejde o to, abychom lásku kázali, ale abychom ji prokazovali.
V očích milující ženy je i osel filozofem.
Idioti jsou jako láska - přinášejí neštěstí i těm, kdo jim nevěří.
Ženským imponuje muž, to jest Muž, pokud možno MUŽ - ale někdo, kdo k nim přilne, visí na nich, miluje je k zešílení, a dokonce je potřebuje k životu, ten je otráví.
Člověk se učí oceňovat jako výhodu to, že je milován, a je s to vzdát se pro ni jiných výhod.
Dát svoje srdce lásce, svoje rty milovanému, to je stejné jako dát svoje oči světlu: to znamená dávat, to znamená brát.
Pravá láska se dostavuje až tenkrát, když už pro ni ztrácíme smysl.
Není jediné lásky, jediného přátelství, které by prošlo naším osudem a navěky ho neovlivnilo.