Láska k bližnímu, přátelskost, bratrský soucit je trpícímu často potřebnější než všechny léky.
Ženy mají mnoho sil, aby vzbudily lásku, ale málo sil, aby se jí vyvarovaly.
Křivda může být snadno bez projevu lásky, ale láska bez projevu křivdy.
Každý z nás může být velkým zdrojem lásky. Nejjednodušší cesta k tomu je porozumění.
Moudré je vzdát se dohasínající lásky dříve, než jsme k tomu donuceni i okolnostmi.
Vždyť si jenom všimněte: zvířata páří se jen tenkrát, když mohou zplodit potomstvo. Ale hanebný vládce přírody stále, jen když je to příjemné. A málo toho, ještě toto opičí zaměstnání povznáší na perlu stvoření, na lásku!
Předposlední fází lásky je nenávist. Pak následuje už jen nová láska.
Láska je marnivost a sobectví od počátku až do konce.
Láska která předtím myslí na to, čím se bude hasit, nikdy nevzplane.
Ten, kdo opravdově miluje, skoro nikdy nepozná, kdy ho ten druhý milovat přestal.
Láska je zdlouhavý proces jeho ukončování.
Ženy byly stvořeny, aby byly milovány. Ne proto, aby byly chápány.
Láska je jediným klíčem, který dokáže otevřít všechny dveře.
Nejvíce lásku obvykle potřebujeme ve chvíli, kdy nás nikdo mít rád ani nemůže.
Ženským imponuje muž, to jest Muž, pokud možno MUŽ - ale někdo, kdo k nim přilne, visí na nich, miluje je k zešílení, a dokonce je potřebuje k životu, ten je otráví.