Pro zamilovaného je žena, kterou miluje, vždy nevypočitatelnou bytostí.
Láska neunavuje. To jenom milenci jsou únavní.
Láska je vzájemný souhlas ke vzájemnému nepochopení.
Žena buď nenávidí, nebo miluje, nic třetího není.
Láska je štěstí bez klidu.
Láska nemá žádný věk.
První láska je los, který nevyhrává, ale celý život si pomatuješ jeho číslo.
Láska je proto tak půvabná, že nám nabízí představu věčnosti, v niž nevěříme.
Láska je souzvuk potřeby a citu, manželské štěstí je výsledkem naprosté duševní shody obou manželů.
Vždyť si jenom všimněte: zvířata páří se jen tenkrát, když mohou zplodit potomstvo. Ale hanebný vládce přírody stále, jen když je to příjemné. A málo toho, ještě toto opičí zaměstnání povznáší na perlu stvoření, na lásku!
Předposlední fází lásky je nenávist. Pak následuje už jen nová láska.
Láska je iracionální. Lze lidi znát a přece je milovat.
Vše, co člověk v životě dělá, a to včetně lásky, dělá v rychlíku, který se řítí ke smrti. Kouřit opium znamená tento rychlík opustit za jízdy; znamená to věnovat se něčemu jinému než životu: smrti.
Ctižádost si vybírá, láska bere.
Láska neposuzuje. Začne-li, je po ní.