Do člunu lásky vždycky teče.
Pokud milující má rád a chce být milován, nemůže se ukázat takový, jaký opravdu je.
Především se nesmí zapomenout, že dělat poezii je stejné jako milovat. Nikdy se nedovíme, zda je naše radost sdílena. Odměna za to, že jsme tolik trpěli, je pak v tom, že zemřeme jako psi.
Velká láska si někdy dovoluje i taková přání, která se příčí zdravému rozumu.
Láska přichází po špičkách, ale při odchodu bouchá dveřmi.
Přítel miluje vždy, za nesnází se stává bratrem.
Mezi mužem a ženou neexistuje přátelství - jen vášeň, nepřátelství, láska - ale žádné přátelství.
Láska neodpustí buď nic anebo všechno.
I nepatrný kousek naděje stačí roznítit lásku.
Žena, který miluje, je jako vyšetřující soudce? Požaduje stále nové a nové důkazy.
Jen tehdy milujeme skutečně, když milujeme bez příčiny, nekonečně svými hvězdami,nebo jako moře svými vlnami.
Člověk si namlouvá, že něco miluje, protože nemá možnost nic jiného milovat.
Manželství je satirická forma lásky.
Láska je jediný cit dost velký, aby byl hoden nekonečně malých.
Krása lásky spočívá v pošetilosti srdcí, nikoliv ve snášenlivosti duší.