Láska je přivyknutím k nedostatkům jiného pohlaví, umocněné touhou po vzájemném splynutí.
Duchovní láska je radost z totožnosti, tělesná z rozdílnosti.
Žena většinou oplakává smrt svého drahého ne proto, že ho tolik milovala, nýbrž aby prokázala, jak si zaslouží, že on miloval ji.
Mít někoho rád z pouhé touhy po něm, nikoliv z lásky k němu, záhy postrádá výživu pro své trvání.
Nemůžeme milovat toho, koho se bojíme, ani toho, kdo se bojí nás.
Většina milostných vztahů není více než pouhý projev žárlivosti, doprovázený sebeláskou.
Vše, čeho se dotkne láska, je nesmrtelné.
Odpouštíme do té míry, nakolik milujeme.
Láska je karetní partie, v níž jeden z partnerů podvádí, aby vyhrál, a druhý, aby neprohrál.
Ctižádost si vybírá, láska bere.
Pokým ovdovie - chce prežiť lásku.
Láska přichází po špičkách, ale při odchodu bouchá dveřmi.
Och, příznaky lásky! Kdo má tolik jemnosti, aby rozeznal ruměnec hněvu od milostného uzardění.
Znej míru v lásce, ať je stálá, zmešká kdo otálí, i ten kdo příliš cválá.
Žárlivost bývá zpravidla pravá, láska zřídkakdy.