V mládí ztrácíme rozum kvůli lásce, později ztrácíme lásku kvůli rozumu.
Je těžké vyhnout se žárlivosti, jestli toho druhého milujeme více než sebe.
Především se nesmí zapomenout, že dělat poezii je stejné jako milovat. Nikdy se nedovíme, zda je naše radost sdílena. Odměna za to, že jsme tolik trpěli, je pak v tom, že zemřeme jako psi.
Láska přichází po špičkách, ale při odchodu bouchá dveřmi.
Když se dva lidé milují, že bez sebe nemohou žít, až se navzájem omrzí, litují, že se kdy poznali.
Být milován, to není ještě všechno: chceme být oceněni, a to můžeme dosáhnout jen od bytosti, která se nám podobá.
Vše co je v lásce bez obtíží, je její zkázou.
Láska jako taková, má svá vývojová stadia. Zpočátku je to nedospělost, pak zrání a nakonec únava.
Žena, který miluje, je jako vyšetřující soudce? Požaduje stále nové a nové důkazy.
Jsme formováni a utvářeni tím, co milujeme.
Láska je poezií smyslů.
Člověk si musí v lásce dělat vytrvale reklamu.
Chci milovat takovou ženu, která mne chápe nikoliv nejvíce, ale nejlépe.
Ze všeho, co ještě věčné, je láska nejkrásnější.
Jen ta láska je pravá, která se dokáže odříkat.