Sebeláska je jedem přátelství.
My muži dokážeme všechno na světě. Někteří dokonce i milovat svou vlastní ženu.
Každý dar, i sebemenší, je ve skutečnosti veliký, byl-li dán s láskou.
Při lásce musíš klopit oči, a tak se lehko stane, že padnou na předmět, který je pod tebou.
Tělesná stránka lásky hraje v ložnici malou roli, nelze-li dosáhnout uceleného souladu dvou duší.
Miluj, a abys byl šťasten, musíš si namlouvat, že je to jediný člověk, kterého miluješ!
Nejednou se stává, že s rozkoší ubližujeme právě těm, které milujeme.
Se dvěma láskami v srdci, k ženě a ke krásnu, není k zoufalství pražádný důvod.
Když se dva lidé zpronevěří, neuzdraví je ani lék a víckrát si už neuvěří. Tak milujte se vespolek.
Lenost v lásce je neodpustitelným zločinem.
Láska nás nemá jen opékat jako napíchnuté na rožni, ale také zahřívat, když kolem nás duje chladný severák.
Přizpůsobení se jeden druhému není ani tak láska, jako spíše ztráta osobnosti.
Porozumět si navzájem, znamená milovat se méně.
Idioti jsou jako láska: dokud budou na světě dva lidé, nevyhynou.
Láska k lidem je vždy komplikovaná sebeláskou.