Umění je tím zvláštní a krásné, že v něm nelze lhát. Je možno lhát v lásce, v politice, v medicíně, je možno oklamat lidi i samotného Pánaboha, avšak v umění klamat nelze.
Láska je počátkem všech vědomostí, stejně jako je oheň počátkem světla.
Náboženské pravdy jsou tajemné svou podstatou, a stejně po více než tisíci letech jsou předmětem nekonečných sporů, při nichž nepřestane téci krev, dokud neosvítí lidského ducha láska a neřekne své poslední konečné slovo.
Ze všech ostatních láskách hledá člověk podobu první lásky.
Vše co je v lásce bez obtíží, je její zkázou.
Láska znamená, že někomu působíme radost ze života tím, že uspokojujeme své vlastní přirozené pudy.
Láska jako taková, má svá vývojová stadia. Zpočátku je to nedospělost, pak zrání a nakonec únava.
Žena se dá zabít z lásky, ale nedá se zabít ze zásady.
Žena, který miluje, je jako vyšetřující soudce? Požaduje stále nové a nové důkazy.
Od té chvíle, kdy začal milovat, nevidí ani ten nejmoudřejší muž žádnou věc tak, jak ve skutečnosti vypadá.
Jestliže někdo v životě poznal i sto žen, vůbec nemusel poznat lásku.
Láska je poezií smyslů.
Láska je pro ženu jediná dostupná moudrost tohoto světa.
Láska člověka k člověku se často rozptyluje jako dým z chladnoucího krbu.
S vášněmi nutno spěchat, s láskou nikoliv. Ta se vždy objeví na scéně v příhodný čas.