Sebeláska nás snadno přesvědčuje o tom, že věci jsou chvályhodné pouze potud, pokud přitahují nejenom naši pozornost, ale i nějak nás uspokojují…
Člověk si namlouvá, že něco miluje, protože nemá možnost nic jiného milovat.
Abychom se nestyděli za lásku, musíme milovat dokonalý objekt, nebo si to aspoň namlouvat.
Láska je ideální, manželství je reálné. Plést si reálné s ideálním nikdy nezůstává nepotrestáno.
Loajalita ve vztahu mezi dvěma lidmi se zakládá na důvěře a úctě. Lze ji pouze nabídnout, nikdy vymáhat. Jejím základem je dobrovolná, oddaná, nesobecká láska.
Manželství je satirická forma lásky.
Co milujeme povrchně, snadno si znechutíme, když v tom dlouho nedosahujeme úspěchu. Od toho však, co milujeme z hloubi své duše, nás nemůže odradit nic na světě.
Poněvadž součástí milované ženy se stalo všechno, co je na světě krásného, jste najednou odhodláni dělat vše, co lze na světě dělat krásného.
Láska je vzájemné vyrovnání vlastních nedostatků předností druhého v zájmu potomků.
Jen ta láska je pravá, která se dokáže odříkat.
Holka se ráda miluje potmě, dívka spíše za světla denního, žena za tmy i za světla, leč bábě se to nelíbí nikdy; její milostná šťáva už vyschla.
Čin uvědomělé lásky je tvůrčí.
Proti skvělým vlastnostem druhého není jiné obrany než láska.
Láska se nevysvětluje, jen konstatuje.
Žárlivost je tyran v království lásky.