Láska není zapomnětlivá, jenom ráda zapomíná.
Člověk, který dělá svou práci bez zájmu a jenom z chlebařství, je nešťastný a otrávený člověk. Já rád poslouchám, když někdo mluví s láskou a chutí o svém povolání.
Když tě miluji - co je ti po tom.
První láska nám určí jen směr, nikoliv vkus. Všechny ostatní jsou už jen hledáním vkusu v tom směru.
Platonická láska je doba mezi vzájemným představením a prvním polibkem.
Láska je božská, avšak milování samo není víc než živočišné.
Láska a svár střídavě získávají moc: láska sjednocuje všechny věci, ničí tak svět sváru a tvoří z něho ráj; svár však opět prvky rozlučuje a tvoří tento svět.
Žena buď miluje nebo nenávidí. Třetí možnost nezná.
Být věrný tělem, ale ne v duchu, anebo zůstat věrný v myšlenkách, ale ne tělem - to bývá dost nebezpečný typ lásky.
Láska si uchová v paměti jen krásné dojmy. Zklamání z lásky všechny detaily, jež ji proměnily v nenávist.
Je možné milovat a přitom nebýt šťastný; je možné být šťasný a nemilovat. Ale milovat a být přitom šťastný, to by byl zázrak.
Muži a ženy se dobře poznávají jenom prostřednictvím svých těl. Proto, když se začne mluvit o lásce, nakonec to končí vyspáním v posteli, ať už to vyspání je inspirováno vášní nebo rozkoší.
Zraněná láska má právo na hněv.
Milovat, jenom milovat, to je slepá ulička! Člověk má ještě vyšší povinnosti než jen milovat. Možná je to také láska, ale jak rozdílná od jiných.
Ať zítra miluje, kdo nemiloval nikdy, i ten, kdo miloval, ať zítra miluje.