Každý v sobě nosí malý hřbitov těch, které miloval.
Milovat znamená být rozpolcen, nemilovat - ztratit smysl života.
Nikoli tomu odpouštíme, koho milujeme, ale toho milujeme, komu odpouštíme.
Kdysi byli platonické lásky, dnes jsou platonické manželství.
Láska je ze tří čtvrtin zvědavostí.
O čem psali a píšou spisovatelé na celém světě, to by se dalo spočítat na prstech - láska, smrt, práce, boj. Všechno ostatní se dá zařadit do něčeho z toho.
Opravdová láska je vždy skromná, nedomáhá se projevů přízně odvážně, nýbrž si je plaše ukrádá.
Každý dar i sebemenší je ve skutečnosti veliký byl-li dán s láskou.
Být ničím a nic nemilovat je jedno a totéž.
Milující ztrácí jasnozřivost pohledu na předmět své lásky.
Milovat lidi je ztráta času. I když je láska sebevětší, je vždy spojena s takovými překážkami, že více unaví než rozradostní.
Sen je součástí našeho soukromí. Je cosi zvláštního v tom, sdílet své soukromí s lidmi, které milujeme. Je to pouze další způsob, jak se dát druhým poznat.
Láska pouze platonická je pro zralou ženu pouhá nicka.
Láska opovrhuje módou - touží být nahá.
Žena se má vdát spíše za toho, kdo miluje ji, než za toho, koho miluje ona.