Snaha po osobním štěstí je jen prodlužování zvířeckosti v nás. Lidskost začíná v člověku teprve, když se ho zřekne.
Umělé dílo je tím trvalejší, čím v člověku odráží to, co v člověku zůstává nejméně.
Reálný život člověka je často život, který jsme nikdy nevedli.
Pohlaví člověka a jeho duch se stávají přáteli, chovají-li se k sobě navzájem ohleduplně.
Člověk sestává z těla, mysli a fantazie. Tělo je slabé, mysl nespolehlivá, ale fantazie učinila z člověka pozoruhodného tvora.
Věda by měla usilovat jedině o to, aby ulehčovala lidem lopotnost jejich existence.
Vůle některých lidí se omezuje na poslední.
Aby se vládce rozzlobil na všechny své poddané najednou, to považuji za velkou chybu. Kdo nahání strach mnoha lidem, nutně si dělá z mnoha lidí nepřátele, a kdo se zlobí na všechny, dohání všechny k jednomyslnosti.
Obyvatelé velkoměst jsou lidé, kteří přišli z venkova do města tvrdě pracovat, aby si pak mohli dovolit přesídlit na venkov.
V některých dobách sní lidé hromadně.
Největší zkouška lidské statečnosti - když člověk zůstane sám.
Lidé zvyklí snášet běžné námahy, byť i slabé a staří, snáze je snášejí než-li lidé silnější a mladší, avšak nezvyklí.
Hanba je člověku, když se mu dává rada, aby v pracovitosti napodoboval mravence; dvakrát mu však hanba, když rady té neuposlechne.
Mír je nejlepší z věcí, které člověk mohl poznat; jeden mír je nad nesčetné triumfy.
Lidé jsou zlí, to jenom člověk je dobrý.