S lidmi je třeba zacházet jako s dobrovolníky. Možná bychom měli požádat Armádu spásy nebo Červený kříž, aby se s námi podělily o svá tajemství.
Sebedůvěra učených lidí je komickou tragédií dneška.
Jsem člověk - nic lidského, myslím, mi není cizí.
Schopnost komunikace začíná pozorností k lidem. Začíná tou neustávající lačnou pozorností, při níž člověk zapomíná na sebe.
Vyznamenání dostávají lidé většinou proto, že už nějaké mají.
Šílenec není člověk, který pozbyl rozumu. Šílenec je člověk, který pozbyl všechno kromě rozumu.
Ubohý je člověk, který nikdy nezatoužil po tom, aby z lásky obětoval všechno, a který to tedy ani udělat nemohl.
Dejte lidem práci, která je pro ně výzvou. Jak přijdete na to, která to je? Docela jednoduše. Zeptejte se jich.
Je-li osud k člověku mimořádně blahosklonný a chce ho obdařit největším štěstím na světě, dá mu věrné přátele.
Oddělení lidských zdrojů pracuje se „vzduchem“ – lidskými dovednostmi. A ty jsou nejen stěží uchopitelné, ale navíc si většina lidí myslí, že jich má spoustu.
Prostoduchý člověk uvěří každému slovu, vychytralý zvažuje své kroky.
Čas si vymysleli lidé, aby věděli, od kdy do kdy a co za to.
Člověk pociťuje neobyčejnou rozkoš, podmaní-li si sterými pozornostmi srdce mladé krásky a vidí-li denně nové pokroky. Ale jakmile je člověk jednou pánem, už jí nemá co říci, ani co přáti, všechna krása vášně je pryč.
Jsem slabý člověk, ale v mé slabosti je má síla; můj smutek mne nebolí, má osamělost, to bude zároveň mé přemýšlení; mé odříkání, to bude zároveň má čistota.
Většina lidí prožije začátek svého života tak, že jsou jejich poslední dny nesnesitelné.