Oddělení lidských zdrojů pracuje se „vzduchem“ – lidskými dovednostmi. A ty jsou nejen stěží uchopitelné, ale navíc si většina lidí myslí, že jich má spoustu.
Nic tak nepřispívá ke zdokonalení člověka jako psaní memoárů.
Kulturní člověk - to je ten, kdo je schopen soucitu. Je to nešťastný, trýznící-se talent.
Čas si vymysleli lidé, aby věděli, od kdy do kdy a co za to.
Lidé rádi mění pána, protože věří, že si polepší, a v této víře se chápou zbraní proti svému vládci, ale jsou zklamáni, protože se za čas přesvědčí, že si pohoršili.
S Rockefellerovými to jde nějak s kopce - když jsem u nich byla posledně na večírku, hráli tam dva lidé na jedno piano.
Život zabírá lidem příliš mnoho času.
Lidé nadbytečně vzdělaní se všude tlačí a nejvíc tam, kam je nikdo nezve.
Nejužitečnější pro člověka je, když nemluví o věcech, které mu nepřináleží.
Člověk je závislý na svém prostředí a nemůže se dokonale izolovat. Není však třeba se umíněně izolovat, aby byl člověk sám sebou.
Většina lidí prožije začátek svého života tak, že jsou jejich poslední dny nesnesitelné.
Ušlechtilý člověk pečuje o své blaho tím, že si hledí uchovat mládí.
Rozumný člověk nemůže přece věřit v rozum!
Když šíp mine cíle, střelec viní z toho sama sebe, a ne druhého. Tak jedná i člověk moudrý.
Lidé smysl pro humor buď mají, nebo nemají. Tak jako mají, či nemají hudební sluch.