Stres v žádném případě nemusí být pouze škodlivý; je zároveň koření života, neboť každé hnutí mysli a každá činnost zapříčiňuje stres. Stejný stres, po kterém jeden člověk onemocní, může znamenat pro druhého životodárné uzdravení.
Čím hlouběji jsme klesli, o to je víc v sázce. Dotýkáme se dna. Když je všechno ztraceno, najdeme sebe. A aby k tomu člověk došel, aby se stal Bohem, stačí, aby se dotkl dna, aby se poznal až do dna.
Lidé, kteří se podávají svým citům, jsou prostě břemenem pro ostatní.
Jak má člověk vědět co očekává od budoucnosti, když ani neví to, co chce od přítomnosti.
Je hanba, že se někdo dovede namáhat po mnoho let, aby se stal dobrým lékařem, obhájcem, učitelem nebo geometrem, a přitom není ochoten namáhat se příslušně dlouhý čas, aby se stal dobrým člověkem.
Žádný civilizovaný člověk jakživ nelituje žádné rozkoše, necivilizovaný člověk totiž ani neví, co to rozkoš je.
Když to neudělám já, kdo to udělá? Když to neudělám nyní, kdy to udělám? Když to udělám pro sebe, co jsem to za člověka?
Lidé v sobě většinou nesou cítění králů. Chtějí, aby proti druhým mohli všechno, ale druzí proti nim nic.
Nejtrvalejší přátelství jsou založena na tom, že se lidé příliš dlouho příliš málo znají.
Bezpečí může člověku jít na nervy, stejně jako nebezpečí.
Věda žádá celého člověka bez postranních myšlenek, ochotného obětovat všechno a dostat za to jako odměnu těžký kříž střízlivého poznání.
Hřbitovy jsou plné nepostradatelných lidí.
Lidé neumírají, ale vraždí se nevhodným způsobem života.
Ano, člověk musí najít svůj sen, pak je cesta snadná.
Rozeznat opravdové hodnoty - to člověka obohacuje.