Lidé, kteří se podávají svým citům, jsou prostě břemenem pro ostatní.
Jak má člověk vědět co očekává od budoucnosti, když ani neví to, co chce od přítomnosti.
Lidé vždycky dávají prostředí vinu za to, jací jsou.
Čím více lidé mají, tím více žádají.
Lidé stárnou, ale nikdy se nezlepšují
Lítost je panenství, kterým je naše duše povinována Bohu: člověk, který se kaje dvakrát, je tedy hrozný obojetník.
Žádný civilizovaný člověk jakživ nelituje žádné rozkoše, necivilizovaný člověk totiž ani neví, co to rozkoš je.
Čas člověka, když se s ním dobře hospodaří, je jako obdělávané pole.
Srdce člověka prahne po jiném srdci, nenalézá-li je však, postačí si samo sobě.
Ženatý má psí život, ale lidskou smrt, neženatý má psí smrt, ale žije jako člověk.
Lidé v sobě většinou nesou cítění králů. Chtějí, aby proti druhým mohli všechno, ale druzí proti nim nic.
Zaléváš-li květiny, zalévej kořeny. Poučuješ-li člověka, mluv k jeho srdci.
Nevěřím ve svět, který stárne nebo se vyčerpává. Věřím v naprostou rovnost věcí starých a trvajících od člověka k člověku.
Moderní člověk se zvláštním způsobem rozplývá v sociálním celku.
Citlivost člověka na maličkosti a nevnímavost k věcem významným: známka podivné zvrácenosti.