Nevěřím v osud, který člověka ovládne, ať udělá cokoliv. Věřím však v osud, který ho ovládne, když neudělá nic.
Člověk se neustále mění, lidé jsou pořád stejní.
Je nemožné přesvědčit člověka, který má při svém konání štěstí, že by si počínal lépe, kdyby své konání změnil. Takto se mění lidské štěstí - mění se časy, avšak člověk své chování nezmění.
Potíž s lidmi, kteří mají času nazbyt, je v tom, že jej chtějí trávit s lidmi, kteří mají času hrozně málo.
Mladý člověk, který nikdy neplakal, je divoch.
U mnoha lidí je klid zdřevěněním, vzrušení vzteklostí.
Často nemá člověk většího nepřítele než sebe samého.
Dobrý člověk je učitelem horšího, horší člověk je materiálem člověka dobrého. Ten, kdo si neváží svého učitele anebo nemá rád materiál, s kterým pracuje, dopouští se chyby.
Hluboká řeka se nezkalí, když byl do ní hozen kámen, stejně tak člověk. Zlobí-li se pro urážky, není řekou, nýbrž kalužinou.
Lidé jsou určováni poměry - ale pořádně jim to oplácejí.
Oči musí být otevírány násilím. Jinak člověk člověka sotva prohlédne.
Přáteli zůstávají lidé, kteří na sebe nevědí nic - nebo všechno.
Úspěšný člověk současnosti zrcadlí všechny historické etapy: city neandrtálce, srdce kamenné, bronzovou pleť, železné nervy, otrokářské způsoby, sebevědomí feudála a nároky kapitalisty.
Strachu před policií se asi nezbavíme. Je to přirozený. Má ho každý slušný člověk. Tkví to v nedostatcích našeho společenského pořádku.
Největší chyba lidí je, že se jinak pohybujou ve společnosti než doma.