Mnohý člověk, boje se nouze, uchyluje se ze strachu před ní k činům, které ji nejspíše působí.
Hlas, právě jako ruce, sbližuje. Lidé se nacházejí.
Morem člověka je jeho domnění, že ví.
Zahálkou se lidé učí špatnému jednání.
Zvířata jako lidé stejný úděl mají, jedni i druzí stejně umírají, dýchají stejně, v čem je člověk před zvířetem? K jednomu místu plynou.
V životě se dočkáme odměny podle toho, jak ohleduplní budeme k ostatním lidem.
To co se dá vůbec říci, se dá říci jasně a o čem člověk neumí mluvit, o tom se musí mlčet.
Skleróza nebolí, ale co se člověk naběhá!
Lidé mají pořád o čem mluvit, aby si udrželi hlasový fond v pořádku pro případ, že by je někdy napadlo něco skutečně závažného.
Když námi opovrhují hlupáci, uráží nás to méně, než když nás významní lidé zařazují mezi průměr.
Větev uříznutá od ostatních větví je nutně uříznuta i od celého stromu. Tak i člověk, rozejde-li se s druhými, odpadá tím od celé společnosti.
V obchodě a v umění nejvíce zdržují lidé, kteří nevědí co chtějí, ale chtějí jen to a nic jiného.
Soucit je to, co člověk neodepře těm, jimž odepřel svou pomoc.
Člověk má za to, že musí být starý, aby byl chytrý; v podstatě ale má člověk s přibývajícími lety co dělat, aby se udržel tak chytrý, jako byl.
Žádný zlý člověk není šťastný.