Sloh je člověk sám.
Nudným je člověk, který mluví tehdy, když má poslouchat.
To čeho se lidské bytosti obávají více než smrti je mluvení před lidmi.
Zdá se, že řeč byla dána lidem ne proto, aby zakryli své myšlenky. Ale aby zakryli, že žádné nemají.
Labužník je člověk, který si kope hrob vlastními zuby.
Citlivost člověka na maličkosti a nevnímavost k věcem významným: známka podivné zvrácenosti.
Lidé neumírají, ale vraždí se nevhodným způsobem života.
Nejobtížněji snášejí lidé šťastného člověka.
Šťastný člověk, který za své štěstí neděkuje štěstí.
Dobrý člověk je učitelem horšího, horší člověk je materiálem člověka dobrého. Ten, kdo si neváží svého učitele anebo nemá rád materiál, s kterým pracuje, dopouští se chyby.
Ponoříš-li se do studií, nepoznáš omrzelost životem, nebudeš si přát, aby už byla noc, protože ti je světlo denní protivné, sám sobě nebudeš na obtíž a ostatním lidem nebudeš překážet.
Také naši předkové věřili, že lidé budou v budoucnosti lepší - tím mínili nás!
Lidé jsou určováni poměry - ale pořádně jim to oplácejí.
V lásce je člověk někdy méně nešťastný, dokud se mu lže, než když se mu řekne pravda.
Je těžké mít trpělivost s lidmi, kteří tvrdí 'Žádná smrt neexistuje' nebo 'Na smrti nezáleží'. Ale smrt existuje a cokoliv existuje, na tom záleží.