Lidé jsou tím, čím chceme, aby byli.
Žádný zlý člověk není šťastný.
Stane-li se člověk slavným, potkává pozoruhodně mnoho spolužáků.
Nic tak neváže člověka k člověku, jako bezradnost.
Žádný moudrý člověk netrestá proto, že se stala chyba, nýbrž aby se neopakovala.
Většina lidí je šťastná, jak si usmyslí.
Nikdy jsem nemyslel, že by svoboda člověka záležela na tom, aby dělal, co chce, nýbrž spíš v tom, aby nikdy nedělal, co nechce.
Muži jsou jako cibule, člověk loupe jednu slupku za druhou a to, co nakonec zbyde je k pláči.
Kolik člověk zná, tolik zmůže.
Nejvíce škod působí člověk člověku.
Když se dva lidé milují, touží po tom žít spolu, ale samotná láska nestačí k zajištění štěstí.
Nenávidíme mnoho lidí jen proto, že jsme příliš pohodlní hledat možnost, jak je milovat.
Poezie je psána lidmi, kteří zmeškali vlak. Nějak se utěšují psaním poezie o lásce, a lásku neznají.
Věří-li člověk něčemu dosti silně, stane se to pravdou.
Člověckost není abstrakce trůnící někde v říši pomyslů nad skutečnými lidmi...