Od lidí můžeme požadovat co je jim vlastní - od žen lásku, ne spravedlnost.
Dobré způsoby odpovídají zkušenosti, že lidé mají mezi sebou udržovat bezpečnostní odstup právě tak jako lodě na moři.
Je těžké mít trpělivost s lidmi, kteří tvrdí 'Žádná smrt neexistuje' nebo 'Na smrti nezáleží'. Ale smrt existuje a cokoliv existuje, na tom záleží.
Ve vztahu dvou lidí musí přeskočit jiskra, kterou něco vyvolává - sympatie, zvědavost, kouzlo osobnosti - něco vás prostě na tom druhém chytí. A pak se dá navázat zlatá niť.
Lidé by měli být, čím se zdají. A kteří tím nejsou, neměli by se tím ani zdát.
Lidé, kteří se na tomto světě cítí jako ve vyhnanství, mocně inklinují k tomu, aby věřili, že jsou občany jiného světa.
Největší zásluha člověka tkví bezesporu v tom, že pokud může, sám určuje vnější okolnosti a dopouští co nejméně, aby byl jimi určován.
Závistivý člověk chudne štěstím druhého.
Zákon má být stručný, aby si jej nezkušení lidé snáze zapamatovali.
Ti lidé, kteří se narodili jako muži, ale žili špatně a neúspěšně, se ve svém převtělení vrátí na zem jako ženy.
Jací jsou to padouši, ti počestní lidé.
Ať žijí počestní lidé! Jsou méně ničemní než ti ostatní.
Na vysychajícím jezeře nehnízdí labutě, nestálého člověka se nedrží přátele.
Loajálnost se nezačíná poměrem k státu, nýbrž poměrem k člověku; to je sám základ vší politiky a důležitější vyhlášení lidských práv než sebelepší ústava.
Lidé se tlačí k světlu ne proto, aby lépe viděli, ale aby mohli více zářit.