Umění je nepostradatelné, aby člověk byl schopen poznávat a měnit svět - ale nepostradatelné také pro kouzlo, jež je v něm skryto.
Se zušlechťováním mravů, s poznáním dobra se lidé stávají obratnějšími v konání zla.
Známý: člověk, kterého známe dost dlouho, abychom si od něho vypůjčili, ale ne dost dobře, abychom mu sami půjčili.
Celý život čekáme na výjimečného člověka místo toho, abychom obyčejné lidi okolo nás změnili na výjimečné.
Nikdo neví, co je smrt, a přece se jí všichni bojí, jako by uznávali, že je největším zlem, třeba je pro člověka největším dobrem.
Když milujeme, není nic lepšího dávat než pořád dávat, život, myšlenky, tělo, všechno, co člověk má. A cítit, že dávám, a všechno vsadit na to, abych mohl dávat stále víc.
Tak jako kouř vyhání včely z úlu, tak nejlepší duchovní schopnosti vyhání z člověka obžerství.
Smrt je tak asi ten největší odpočinek, co člověk může mít.
Spíše než hříčkou osudu bývá člověk hříčkou svou vlastní. Ale i tak - či ještě k tomu - je podstatně ve svém údělu determinován stavem světa, do kterého se zrodil.
Výmluvnost neprospívá více lidem než kolika škodí.
Nemluvit s člověkem, který by si dal říci, jest zmařit člověka. Mluviti s těmi, kteří si nedají říci, jest zmařiti slova. Ten, kdo je opravdu moudrý, nikdy nezmaří člověka, ale na druhé straně nezmaří svých slov.
Hledáme své štěstí mimo sebe, a to v mínění lidí, o nichž víme, že to jsou pochlebníci, že jsou málo upřímní, nespravedliví, závistiví a plní rozmarů a předsudků. Jaká podivnost!
Žít pouze pro rodinu - je zvířecké sobectví, žít pouze pro jednoho člověka - přízemnost, žít pouze pro sebe - hanba.
Úspěch často stoupá lidem do hlavy, ale nejhůře se obvykle projeví na břišní partii.
Ukažte mi úplně spokojeného člověka a já vám v něm odhalím naprostého smolaře.