Hledáme své štěstí mimo sebe, a to v mínění lidí, o nichž víme, že to jsou pochlebníci, že jsou málo upřímní, nespravedliví, závistiví a plní rozmarů a předsudků. Jaká podivnost!
Aforista je člověk, který se raduje jako malé dítě, podaří-li se mu vymyslet něco, co bylo nejspíš prastarým příslovím starých Féničanů.
Emoce se nezadržitelně šíří...pokaždé, když jsou si lidé nablízku.
Někteří lidé mluví tak, jak mysli, někteří myslí, jak mluví, a někteří mluví, jak jiní myslí.
Lenošit je opomenout dělat něco, co by člověk dělat měl, a místo toho chtít si hovět. Zahálet, to je nedělat vůbec nic, a přitom vůbec nic nechtít.
Nedostatky velkých lidí jsou útěchou hlupáků.
Z ducha a těla skládá se člověk, z ducha a lidu složen jest národ.
Až pocit odpovědnosti člověka mučí, zároveň ho žene, aby dosáhl nemožné.
Neznalí lidé mohou být snadno donuceni k tomu, aby věřili.
Být nespokojený je snadné. Proto se moudří lidé nespokojenosti vyhýbají a stydí se za ni.
Drbna je ta, kdo s Vámi mluví o jiných lidech. Nudný je ten, kdo Vám vypráví o sobě. Mistr konverzace je ten, kdo s Vámi mluví o Vás.
Chudý člověk spí líp než bohatý.
Je mravním požitkem lidí nedávat do oběhu více lásky, než kolik jsme jí schopni ve svrchované míře uplatnit.
Smrt je tak asi ten největší odpočinek, co člověk může mít.
Slušný člověk chtíči buď odolává, nebo jej nazývá touhou.