Manželství je svobodným svazkem dvou lidí, bojujících neustále o svá práva a nezávislost.
Celý život čekáme na výjimečného člověka místo toho, abychom obyčejné lidi okolo nás změnili na výjimečné.
Zlí nevědí, že jsou zlí, a jsou proto nevinní. Zlému člověku musíme každý den odpouštět.
Lidé už objevili vše mimo to, jak mají žít.
Televize je prostředek umožňující lidem, kteří nemají co dělat, dívat se na lidi, kteří neumějí nic dělat.
Práce je obvykle dost, ale často chybí lidé, kteří by byli ochotni ji dělat.
Lakomec nemůže nic užitečnějšího udělat než když umře; neboť v životě svém není užitečný ani Bohu, ani lidem, ba ani sám sobě.
I chytrý člověk si někdy myslí, že je chytrý.
Skromnost a laskavost jsou vlastní jen takovým, lidem, kteří skutečně něco dovedou.
Smrt je tak asi ten největší odpočinek, co člověk může mít.
Spíše než hříčkou osudu bývá člověk hříčkou svou vlastní. Ale i tak - či ještě k tomu - je podstatně ve svém údělu determinován stavem světa, do kterého se zrodil.
Hledáme své štěstí mimo sebe, a to v mínění lidí, o nichž víme, že to jsou pochlebníci, že jsou málo upřímní, nespravedliví, závistiví a plní rozmarů a předsudků. Jaká podivnost!
Existuje určitá vzdálenost mezi dvěma lidmi, přes kterou se člověk k člověku nesmí přiblížit. Vymezuje mez lidské intimity.
Žít pouze pro rodinu - je zvířecké sobectví, žít pouze pro jednoho člověka - přízemnost, žít pouze pro sebe - hanba.
Úspěšný člověk často vděčí za svůj úspěch své první ženě a za druhou ženu tomu úspěchu.