Nejtěžší zkouškou lidské statečnosti je, když člověk zůstane sám.
Každý člověk je zrozen pro druhého.
Velký člověk má dvě srdce - srdce, které doufá, a srdce, které trpí.
To, co lidé nazývají osudem, jsou většinou jen jejich vlastní hloupé činy.
Rozumný člověk prý přijímá svět jako směs dobra a zla s přiměřenou dávkou spokojenosti a trpělivosti.
Chcete-li, aby vám lidé věřili, musíte učinit pravdu neuvěřitelnou.
Fanatismus je určitý nedostatek statečnosti. On je to strach přijímat svět v jeho složitosti. Fanatismus je cesta k zjednodušení života. Je to útěk před odpovědností, kterou člověk přijímá tím, že se pořád rozhoduje.
Lidé jsou tak prostomyslní a tolik se pachtí za tím, co právě potřebují, že kdo chce klamat, vždycky najde někoho, kdo se oklamat dá.
Samota je dobrá věc, žije-li člověk sám se sebou v míru a má-li co určitého na práci.
Je třeba znát sebe sama. I kdyby to poznání člověku nepomohlo najít pravdu, alespoň si tak uspořádá vlastní život, a to je nejlepší, co může udělat.
Jestli se domníváš, že celý svět je špatný, pak si uvědom, že se skládá i z lidí, kteří jsou jako ty.
Nejmocnější je ten člověk, který ovládl sám sebe.
Moderní člověk se neosvobozuje od svých iluzí, ale od situace, která iluze vyžaduje.
Krásní mladí lidé jsou hříčkou přírody, ale krásní staří lidé jsou umělecká díla.
Křesťané říkají, že se Ježíš nikdy nesmál. Tomu nevěřím - nebyl přece osel. Byl to jeden z největších a nejinteligentnějších lidí, kteří kdy chodili po zemi. Musel se smát, a určitě se smál rád.