Myšlení je nejtěžší práce, jaká existuje. To je pravděpodobně důvod, proč tak málo lidí myslí.
Když jsou noci nejdelší, lidé jsou si nejbližší.
Dovede-li se člověk zasmát sám sobě, nevyjde ze smíchu po celý život.
Když si člověk postaví dům, vždycky zpozoruje, že se při tom naučil něčemu, co měl rozhodně znát, než začal stavět.
Téměř každý člověk umírá na své léky, nikoliv na svoji nemoc.
Lidé poznají velice brzy, proč mají žít; možná právě proto se velice brzy vzdávají.
Odmítl jsem přátelství dvou lidí: prvního proto, že mi nikdy neřekl nic o sobě, a toho druhého proto, že se mnou nikdy nemluvil o mně.
Je-li člověk nespokojený se svým stavem, může jej změnit dvěma způsoby. Buď změní podmínky svého života, nebo svůj duševní postoj. První není vždy možné, to druhé je možné vždy.
Nevěřím v osud, který člověka ovládne, ať udělá cokoliv. Věřím však v osud, který ho ovládne, když neudělá nic.
Nikdo nemiluje život tak jako starý člověk.
Lidem se téměř nikdy nedaří být šťastní, protože stále vidí minulost lepší, než byla, přítomnost horší, než je, a budoucnost růžovější, než bude.
Kolika lidem jsi dnes řekl, že je máš rád?
Čím jsem starší, tím méně si všímám, co lidé říkají, myslí si a v co doufají. Všímám si toho, co dělají, jak žijí a o co usilují.
Proč bych se měl divit tomu, že o mně špatně mluví špatní lidé.
Ze všeho divného, co jsem kdy slyšel, je nejdivnější, že se člověk bojí, ač ví, že smrt, náš nutný konec, přijde, kdy přijít má.