Fragmentace, indiviulizace a izolace jsou novou skutečností. Všichni známe spoustu lidí, ale cítíme se sami. Lidé jsou sami i v přeplněné místnosti.
Často se stává, že nemocnější člověk se stará o zdravějšího.
Dokážete se rozčílit až k nepříčetnosti? Jo. Když někdo není blbej a není s ním domluva. Když je blbec, tak se s ním člověk nebaví. S blbcem nedůstojno bojovat. V určitým věku. V mládí mu dáte přes držku, ve stáří se mu vyhýbáte.
Víc toužíme po tom, aby nás lidé pokládali za duchaplné než za dobré.
Svět je plný lidí, kteří mají ve zvyku srovnávat se v duchu s jinými. Rozhodnou ovšem vždy ve svůj prospěch a podle toho také jednají.
Nejvýhodnější výhodou člověka je, že může jednat nevýhodně.
Láska mi musí dát klíč k branám světa a zabránit, aby mi jej lidé vyrvali.
Muži jsou jako cibule, člověk loupe jednu slupku za druhou a to, co nakonec zbyde je k pláči.
Říká se tomu láska. Ve skutečnosti je to jen nezřízená touha ovládat a vlastnit druhého člověka.
Lidé nám mají vždy za zlé, že milujeme, co je nám blízké.
Vždycky lze odpustit přečiny, ke kterým má člověk sílu se přiznat.
Král nad lidem, nad králem zákon stojí.
Většina lidí zabijí sebe, protože nemá odvahu zabít druhé.
Dárkem, to mi věř, si získáš každého z bohů i lidí.
Čím hlouběji jsme klesli, o to je víc v sázce. Dotýkáme se dna. Když je všechno ztraceno, najdeme sebe. A aby k tomu člověk došel, aby se stal Bohem, stačí, aby se dotkl dna, aby se poznal až do dna.