Ano je snadné vidět na lidech jen chyby; těžší je vidět na nich to dobré, zvláště když to neexistuje.
Když se někdo doopravdy vyzná dobře v jediné ženské, ví toho až dost o všech ženách, a to je taky všechno, co člověk v jednom životě stačí udělat.
Smrt zlého člověka je svátkem pro jeho pozůstalé.
Vášeň je nespravedlivá, a proto sobecká průvodkyně, jíž se člověk nemá svěřovat, byť se mu zdá seberozumnější.
Snaha po osobním štěstí je jen prodlužování zvířeckosti v nás. Lidskost začíná v člověku teprve, když se ho zřekne.
V neštěstí stárnou lidé rychleji.
Lidé, kteří příliš "žijí", netvoří.
Život má takovou cenu, jakou mu člověk přikládá.
Nevěřte, že se člověk může může stát šťastným neštěstím jiných.
Dejte lidem práci, která je pro ně výzvou. Jak přijdete na to, která to je? Docela jednoduše. Zeptejte se jich.
Člověk se zrodil v řetězech, ale někteří lidé dobyli svobodu.
Jsou lidé, kteří mluví a mluví, až nakonec přece jen něco řeknou.
Člověk má za to, že musí být starý, aby byl chytrý; v podstatě ale má člověk s přibývajícími lety co dělat, aby se udržel tak chytrý, jako byl.
Oddělení lidských zdrojů pracuje se „vzduchem“ – lidskými dovednostmi. A ty jsou nejen stěží uchopitelné, ale navíc si většina lidí myslí, že jich má spoustu.
Nic tak nepřispívá ke zdokonalení člověka jako psaní memoárů.