Člověk je dobrý a chce dobro. A když je zlý, tak lidé zajisté mu zatarasili cestu, na níž chtěl dobrým býti. Je to hrozná věc zatarasiti cestu, ale je to tak časté, a proto je člověk zřídka dobrý.
Čím více lidé mají, tím více chtějí.
Jeden člověk, který v něco věří se vyrovná devadesátidevíti, kteří mají pouze zájem.
Pořádní lidé říkáme obvykle těm, kteří jednají jako ostatní.
Charakter člověka je jeho osudem.
Mnoho lidí žije dobře z pouhého slibování.
Lidé si vytvořili obraz osudu na zakrytí vlastní nerozvážnosti, neboť osud jen málokdy bojuje s rozumností.
Jsou to vztahy mezi lidmi, jež dávají životu cenu.
Bez srdečnosti nemůže být nikdo vynikajícím člověkem.
Dobrota je ze všech ctností a důstojností ducha nejvyšší hodnotou, blízkou božství; bez ní je člověk neklidnou, zlomyslnou a ubohou věcí, o nic lepší než kdejaký hmyz.
Člověckost není abstrakce trůnící někde v říši pomyslů nad skutečnými lidmi...
Nejmoudřejší lidé se podřizují svým vlastním příkazům.
Umění žít spočívá z devadesáti procent ve schopnosti vyjít s lidmi, s nimiž nelze vyjít.
Fyzika nás učí, že čím víc se k předmětu přibližujeme, tím se nám zdá větší. Ve vztahu mezi lidmi je tomu však naopak. Čím blíže jsme k člověku, tím menší se nám zdá.
Manželství je dohoda mezi dvěma lidmi, kteří se pak už často nikdy nedohodnou.