Je někdo tak moudrý, aby se poučil zkušenostmi druhých?
Rozum povznáší živočichy na lidi a láska z nich dělá božská stvoření.
Co se rozumí samo sebou, to se obyčejně nejdůkladněji zapomene a jen velmi zřídka udělá.
Slovo sbližuje lidi, a proto se máme snažit mluvit tak, aby nám všichni mohli rozumět a aby vše, co mluvíme, byla pravda.
Nezkrotný smutek omámené duše vyháněj rozumem.
Protože život o samotě a bez přátel je plný nástrah a strachu, rozum sám nás napomíná, abychom si získávali přátelství.
Člověk nemusí být moudřejší než celý národ.
Panovník, který ve své zemi nerozpozná rodící se zlořády, nemá v sobě skutečné moudrosti.
Rozum je zdrojem vší ctnosti.
Rozum se na delší dobu zastaví v životě mnohokrát. Srdce jen jednou.
Trojí cestou můžeme dojíti k moudrosti: za prvé cestou přemýšlení, cestou to nejušlechtilejší; za druhé cestou napodobování, cestou to nejlehčí, a za třetí cestou zkušenosti, cestou to nejtěžší.
Každý má právě tolik ješitnosti, kolik mu chybí rozumu.
Autorita závisí především na rozumu.
Dovedně a v pravý čas bláznem se tvářit - toť nejvyšší moudrost.
Lidová moudrost vedle tisícerých pravd skrývá ještě jednu nevytěženou a bezespornou pravdu o relativnosti všech hodnot a pravd.