Moudrý si zajisté sám utváří šťastný osud.
Pokouše se učit toho, kdo má o svém rozumu vysoké mínění, je pouze ztráta času.
Mlčenlivost je pro hloupého jako moudrost.
Jak ochotně uvěříme v rozumnost těch, kdož jsou s námi stejného mínění!
I moudrý se stane hloupým, když na sobě přestane pracovat.
Zuřivost a hněv vrhá rozum do záhuby.
Mlčící neznamená moudrý. Jsou zamčené zásuvky, byť jsou prázdné.
Jedinec je pošetilý, lidstvo moudré.
Kdyby tak byl i rozum nakažlivý!
Lakomství a chlípnost jsou příliš silné vášně, než aby je rozum mohl ovládat.
Naděje dodává moudrému odvahu a dělá si blázny z opovážlivce a lenocha, kteří bezmyšlenkovitě spoléhají na její sliby.
Čas léčí rány, které nemůže vyléčit rozum.
Projevem pravé moudrosti je přiznat si, že něco nevíme, když to nevíme.
V nepřízni osudu se teprve projeví ta pravá moudrost.
Moudrost nás posílá zpátky do dětství.