Upovídané ženy mluví, aby nic neřekly, upovídaní muži, aby nic nedělali.
Ženy nemají pravdu, chtějí-li se vyrovnat mužům, protože mezi nimi není žádná nerovnost, nikdy nebyla, je pouze podmíněná potřeba. Žena potřebuje muže pro jeho sílu, muž zase ženu pro její slabost.
Žena se zřídka kdy po druhé zamiluje do téhož muže.
Mužové, zvláště když se znají, se většinou cítí nepohodlně, když si nemají co povídat. Proto je polovina všeho, co muži spolu mluví, nesmysl v podstatě ještě zbytečnější, než plácání starých bab u necek.
Nejtěžší pro ženu je namluvit muži, že on bez ní nemůže žít.
Muž by se často spokojil jen s drobnými projevy přízně od ženy, jíž se dvoří, ale neodvažuje se být nezdvořilý a stane se jejím milencem.
Muži nechápou, co je šlechetné, ale o šlechetnosti stále hovoří.
Kdyby ženy řídily auta s takovou rozvahou jako své muže, jejich havárie by se staly vzácností.
Když žena učiní z muže osla, namlouvá mu, že je lvem se železnou vůlí.
Žena zachází s muži jako šachista s figurkami. Sáhne na jednu, ale zrak jí upíná na druhou - možná že s ní udělá lepší tah.
Řeč je jazykem duše - jaký muž, taková řeč.
Ženy jsou důležitým spolutvůrcem toho, čemu se říká kulturnost srdce. Ony nás nutí uchovat si mužství, čímž nemyslím označení pohlaví, nýbrž kvalitu charakteru.
Ženy mají rády zanedbané muže, neboť se mohou cítit nepostradatelné jako jejich pečovatelky.
Když se potkají muž, který neví co chce, a žena, která ví co chce, musí takové setkání skončit sňatkem.
Muž, který je pro jednu ženu milencem, je pro dvě ženy nevěrníkem té první. Žena je pro jednoho muže milenkou, pro dva přítelkyní.