Celý život je trestem.
Co je život jiného, než řada stanic, kde jsme zmeškali nebo chytili svůj vlak.
Rozlišujme pití a pijanství. K druhému se uchylujme jen tehdy, když tíže života láme nám páteř.
Velká láska nepředpokládá nic více než milovat člověka takového, jakým je.
Rozum je vždy teprve posledním pramenem lásky.
Chování si lidé navzájem předávají jako choroby.
Pocit plného zdraví získáváme jen skrze nemoc.
Jeho žena: "Jakmile vidíš sukni, zapomínáš, že jsi ženatý." Naopak! To si na to právě vždycky vzpomenu.
Nejvíce se učíme od těch, které milujeme.
Člověk se učí stále a stále se mění, proto také není tolik nesmyslu, mnoho-li se zdá, ve větě, že děti vychovávají sobě rodiče své.
Muži mají zájem o ženy s minulostí, protože doufají, že dějiny se opakují.
Smír s nepřítelem nikdy není bezpečný.
Kouzlo první lásky je v tom,že nevěříme,že jednou skončí.
Když dobře vychováme děti, musíme se smířit s tím, že se bez nás obejdou.
Manželství, rodina a domov má být zázemím člověka. Domov je totiž víc než nádražní peron, kam se přichází, kudy se prochází, odkud se nepřetržitě odchází. Není ani nocležna, ani příležitostná stravovna.