Muži se neustále mění. V mládí se svými milostnými dobrodružstvími přímo nezřízeně chlubí, aby je později pečlivě tutlali.
Křesťanství je jediné náboženství na světě, které vystihlo, že všemohoucnost bohu nestačí, že musel být, aby byl bohem cele, nejen králem, ale i buřičem.
Když stárneme, seznáváme, že pomsta je nejjistější formou spravedlnosti.
Být na světě je zábava, ale ani jeden den v životě neprojde, aby v něm nebylo do té zábavy přimícháno trošku bolesti, trápení a lítosti.
Poznaný Bůh by přestal být Bohem.
Zklameme-li se v lásce, nezmoudříme, jen se staneme nedůvěřivými.
Buď moudřejší než ostatní, ale neříkej jim to.
Nepočítají se peníze, ale rány které vám život udělil a vy je ustáli.
Muži se děsí malérů. Dopustili by se nevím čeho, nevím jaké posedlosti, nevím jaké lži, jen aby se vyhnuli scéně.
Je-li cílem života jen dál žít a vegetovat, pak takový život nemá smysl.
Být ženou je něco tak zvláštního, tak smíšeného, tak složitého, že to žádný přívlastek nevyjádří, a mnoho přívlastků, které bychom chtěli vyslovit, by si odporovalo do té míry, že to může snést jenom žena.
Pití je prý nepřítel pokroku. A i kdyby! Jako by ten pokrok dovedl lidstvo bůhví do jakého ráje. S celým pokrokem neoddálili se lidstvo od Kainovy bratrovraždy ani o milimetr.
Ženy jsou chameleónky lásky. My, muži, jsme pro ně jen barvou, které se přizpůsobují.
Kde je láska k lidem, tam je i láska k umění.
Mládí ať opěvá lásky, stáří zas válečné činy.