Osvoboď se z pout tohoto světa a vyprosti svou duši z vězení sebe samého. Chop se své příležitosti, protože se ti víckrát nenaskytne.
Lidé vždycky dávají prostředí vinu za to, jací jsou.
Střes se mít radost z cizího neštěstí.
Často nejistě stojí a neví, kam by měl jíti poutník, jenž volnou má cestu do všech čtyř světových stran.
Taktéž ženy mrzké navěšejí na sebe toho sukna, že se již ledva vleče v něm, s vymyšlenými kroji a lepotami, ovšem nelepými.
Poezie je psána lidmi, kteří zmeškali vlak. Nějak se utěšují psaním poezie o lásce, a lásku neznají.
Věří-li člověk něčemu dosti silně, stane se to pravdou.
Kapka, padá-li stále, ne silou vyhloubí kámen; člověk jen stálou pílí, ne naráz, se učeným stane.
Každý člověk je do té míry omezený, že chce druhého vychovávat ke svému obrazu.
Muži se v lásce často chovají jako v restauraci. Objednají si jídlo podle jídelního lístku a potom šilhají na sousedův stůl.
Není pravda, že ženy porušují tajemství, nýbrž pravdou jest, že je odevzdávají neporušeně dál, nechávajíce mu pel a krásu jeho tajnosti.
Špatnostem se lze naučit i bez učitele.
Naštěstí nevypadají všechny ženy zblízka tak krásné, jak se zdají zdálky.
Když se člověk opravdu rozhodne něco udělat, čas se vždycky najde.
Má žena zahájila dietu. Kokosy a banány. Neztratila ani deko, ale umí lézt na stromy.