Věci získávají svou pravou krásu teprve vztahem k našemu životu. Tím jak se splétají do vzpomínek, spojují se v jeden celek s prožitou radostí, úzkostí, tím, jak se stávají rámcem nebo kořením života.
Není lásky šťastné nebo nešťastné, není lásky platonické ani ukojené, ani lásky zbytečné, ani lásky povinné. Láska je zvěstovatelka života, činitel vývoje. A tvář země se jí bez ustání mění.
Žena si ze všeho nejvíc přeje prostor, aby se mohla rozvíjet a růst. Nejhorší na světě je trpět omezeností a nic neomezuje člověka tak, jako omezený manžel.
Manželství se nemůže podřizovat zvůli, ale zvůle se musí podřizovat manželství.
Každý básník je do jisté míry reformátor, který se snaží zachránit svět před hříchem ošklivosti.
Ze všeho, co ještě věčné, je láska nejkrásnější.
Rozum se zesiluje a zeslabuje čtením právě tak jako tělo čerstvým nebo hnijícím vzduchem.
Manželství může býti nebem, kde je láska a vzájemná úcta, mění se však v peklo, jakmile klesne ke sprostotě.
Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost.
Život je jako prší : Někdy dostaneš dobré nebo špatné karty ale ty se s nimi musíš naučit hrát. A nevzdávat to.
Rozumu musí nabýt každý sám, hloupost se šiří sama.
Mnoho dá člověku svět, ale když chce člověk něco dát světu, musí sedět na svém malém poli jako nádeník.
Vždy jsem byl toho názoru, že každá žena by se měla provdat a žádný muž by se neměl oženit.
Pro ženu je manželství výjezd, pro muže parkoviště.
Jakmile potkáte ženu, která vám zůstala dlužna odpověď, dobře se jí podívejte do úst - jistě nemá jazyk.