Zdravý člověk má mnoho přání, nemocný jen jedno.
Lidé jsou tak prostomyslní a tolik se pachtí za tím, co právě potřebují, že kdo chce klamat, vždycky najde někoho, kdo se oklamat dá.
Život je příliš krátký a náš svět příliš malý na to, abychom z něho dělali bojiště.
Vlastně jest každý člověk i uprostřed největšího davu osamělý, poněvadž vždy jen rozumí sobě.
Příroda, i když se na ni dívám z nejvyšší věže fantazie, zůstává pro mě, stejně jako pro tolik lidí z mé země, velkou knihou moudrosti.
Po celém světě vidíme důkazy zaslepení, a přesto nechceme prohlédnout, zaslepení je společné všem lidem.
Žena více než muž si uchovává v duši znamení pečeti, jež ji vtiskla láska.
Člověk, který si nic o sobě nemyslí, je teprve skutečný člověk.
Láska je smysl našeho života a jeho jediný cíl.
Především v manželství je nutno chyby znát, nikoli nenávidět.
Přívaly slz padají jako vodopád z očí žen, však k rozumu je nepřivádí.
Vlastní univerzitou našeho života je sbírka knih.
Láska objevuje na milované osobě stále nové světadíly.
Ježto lidé nemohou nepřetržitě pracovat, potřebují odpočinek, přesto však odpočinek není konečný cíl.
Rozkoš je sériový výrobek, štěstí nikdy.