Možná to není o šťastném konci, ale o příběhu...
Co Tě nezabije,to se vrátí a pokusí se tě to zabít znovu.
Nic nevědět, to je nejšťastnější život.
Civilizace - moc nad světem. Kultura - láska ke světu.
Hlas srdce je jen ozvěna rozumu.
Směju se protože to je vtipný, brečím protože je to smutný, umírám protože to tak dal život..
Ani světská moc, ani bohatství, jen žezlo vědy přetrvá věky.
Z čeho odvozujete privilegium a moc rodičů, když ačkoli jste starý člověk, děláte věci horší než vaše dítě?
Táta - to je velké dítě, které jsem měl, když jsem byl malé dítě.
Sebevědomí, láska a těžká práce tě mohou osvobodit i z chudoby a beznaděje.
Přílišná oddanost ideálům končí tím, že v rámci boje proti alkoholismu zastřelíš dítě se sáčkem rumových pralinek.
Je to zákon života - jakmile se před námi zavřou jedny dveře, otevřou se jiné. Ale tragédií je, že pořád hledíme na ty zavřené a nevšímáme si těch otevřených.
Ti nejsilnější nerozdávají rány, ale raději je dostávají za ostatní.
Trvání lidského života je bod, jeho podstata - neustálé proudění, smyslové vnímání je kalné, složení celého těla je náchylné k rozkladu, duše - čarovný kruh, náš osud - záhada, naše pověst - plod libovůle.
Kdo žije nadějí, umírá hlady.