Vše už tu bylo, a přesto se občas podaří zavést do života zcela nový objevný nesmysl.
Ideály slouží k vydírání. A díky němu žijí.
Pohodlí činí z lidí děti, obtíže z nich činí muže.
Láska tíhne k tělu, přátelství k duši.
Člověk v sobě hyne nejprve na svou povrchnost, pak teprve, až v druhé řadě, umírá nemocemi nebo válkami.
Koho museli do školy pohlavkovat, jak dorostl, hned se stal přítelem a podporovatelem školy.
Je krásné, že člověku je tak zatěžko přesvědčit se o smrti toho, jehož miluje!
Není horší cesty za štěstím než hýření ve "vybrané společnosti", neboť tím se jen snažíme změnit svou existenci ve sled veselí, požitků a potěšení, v němž se nevyhneme zklamání.
Nedostupnost - to je ta panenská blána ženského srdce.
Važ si každého člověka, ale stokrát víc si važ dítěte a střes se, abys neporušil jeho dětské čistoty.
Stáří může být nešťastné a neradostné právě tak jako mládí. Srovnávám-li, nezdá se mi stáří i se všemi slabostmi, které přináší, bez radosti, jen zabarvení a zdroje těchto radostí jsou jiné.
" Jsem něžný i krutý, ale jsem život.....Pláčeš? I v slze je síla, tak běž a ....ŽIJ!!! "
Člověk se může vzdát náboženství, ne svého slova.
Láska je nejčernější mor. Bylo by štěstí na ní umřít,jenže ona dřív přejde. To jen pár hlupáků tu a tam zemře láskou.
Každý člověk žije z práce, ale ne každý ze své.